Polyamorie: Co to je a jak fungují otevřené vztahy?

Zadefinované to máme od dětství jasně - dva lidé, jedna velká láska a žít spolu šťastně až do smrti.

Láska je ovšem často podstatně komplikovanější.

Mnoho lidí zjišťuje, že se jejich vnímání lásky nevejde do krabiček standardních rozměrů a jednoduché definice lásky jim jaksi nepostačují.

"Co když mám dost velké srdce na to, abych miloval více než jednoho člověka?"

Dámy a pánové, polyamorie.

Co ale přesně polyamorie znamená? Jak se liší od otevřených vztahů nebo polygamie? A může to být způsob života i pro vás?

A co strašák jménem žárlivost?

Přečtěte si, co polyamorie je a co není. Ať už proto, abyste tento současný fenomén pochopili, abyste utvrdili svůj zájem o standardní monogamní vztahy, nebo proto, že s touto myšlenkou doma koketujete, ale nevíte, jak začít.

Co je polyamorie: Definice a základní principy

Slovo polyamorie v sobě spojuje řecké slovo poly (hodně) a latinské slovo amor (láska). Doslova tedy „hodně lásky“.

Tímto přebytkem lásky však nezahrneme jednoho partnera, ale naopak, v této vztahové dynamice naši lásku “dělíme” mezi několik romantických vztahů najednou.

Důležitou podstatou polyamorie je, že o tomto nastavení všichni zúčastnění vědí a souhlasí s ním.

Takže ne, opravdu nemluvíme o nevěře a aférách, ale naopak o radikální otevřenosti. Karty jsou vyloženy a tajnosti zde nemají žádné místo.

Polyamorie může mít různé podoby, může spočívat v na sobě nezávislých romantických vztazích, ale také v jednom romantickém vztahu více osob současně. Může jít o souběžné budování více plnohodnotných vztahů, nebo i definování jednoho vztahu jako „hlavního“, s krátkodobějšími romantickými dobrodružstvími vedle něj.

Polyamorie a polygamie: Je to totéž?

Matou vás tyto dva pojmy? Nejste v tom sami. Často se zaměňují, ačkoli je rozdíl mezi nimi poměrně zásadní.

Slovo polygamie je v naše společnosti skloňováno déle, jelikož se jedná o kulturní nebo náboženský koncept, ve kterém má jedna osoba (obvykle muž) více manželek. Tento koncept je typický pro některé islámské a africké komunity.

Naopak polyamorie je spíše současným trendem, který v Česku zpopularizovala herečka Tereza Těžká. Nemá ani kulturní a ani náboženské kořeny, jedná se spíše o individuální volbu žít podle vlastních pravidel.

Zatímco polygamie funguje většinou v nadefinované struktuře s pevnými pravidly, v polyamorních vztazích si v podstatě určujete pravidla jak chcete.

Zároveň je polygamie spojována s nerovností mezi pohlavími, zatímco v polyamorních vztazích je kladen velký důraz na rovnost a respekt.

Otevřené vztahy a polyamorie: Jaký je rozdíl?

Okej, máme zde ještě dva pojmy, které spolu často mícháme a proto je na místě si je objasnit. Ačkoli, tady je ten průnik o něco větší.

Otevřené vztahy jsou všechny vztahové dynamiky, do kterých jsou jakýmkoli způsobem zahrnuti další lidé. Může jít o povolení mít sex s jinými lidmi, může jít o povolení randit s jinými lidmi a tak dále.

A polyamorie? Jedna z forem otevřených vztahů, která jde specificky do hloubky, citových vazeb a romantiky. Nejde zde jen o sex, ale o plnohodnotný vztah s jiným člověkem nebo jinými lidmi.

Otevřené vztahy jsou tedy deštník, pod který spadá i polyamorie.

Žárlivost: Co s tímto nepřítelem vztahů?

Žárlivost. V článku, který se týká čehokoli se třetími a čtvrtými osobami v rovnici, ji nelze nezmínit. Ten pocit, který dokáže nadělat v srdci pořádný chaos. Ten strašák, který se objeví z ničeho nic – stačí jediný pohled, jediná notifikace, jedno nečekané „jdu ven“ – a najednou máte žaludek jako v uzlíku.

Je to jako příšera, která vám neustále šeptá: „Nejsi dost dobrý. A je jen otázka času, kdy potká někoho lepšího.”

Polyamorie je životní styl a vztahová dynamika, které mnozí nerozumí, kterou mnozí pohrdají a odmítají se s ní ztotožnit. Pokud je však jedno téma, které může sloužit jako inspirace pro VŠECHNY vztahy, tak je to právě žárlivost.

V polyamorních vztazích je totiž žárlivost každodenním hostem. Každý z nás má obavy, že něco ztratíme nebo že nejsme dost dobří. Na konci dne jsme jen lidé.

Zatímco ve standardních vztazích se však před touto příšerou skrýváme, v polyamorních vztazích to prostě nejde.

Není na výběr. Musí se jí postavit tváří v tvář, vytasit meč a sebejistě se jí zeptat: "Dobře, tak pojď, co mi chceš říct?"

Pokud chtějí lidé v polyamorních vztazích fungovat, musí této emoci a těmto otázkám čelit. Potřebují tuto emoci ovládnout a nedovolit jí, aby převzala kontrolu. Ale především – upřímně a otevřeně s partnerem komunikovat.

A otevřená komunikace je umění, na které mnohé standardní vztahy bohužel dávno rezignovaly.

Může polyamorie skutečně fungovat?

Pro polyamorní vztahy platí to, co platí i pro standardní vztahy – bez respektování dohod a dostatečné komunikace to není láska, je to chaos.

Jen je, z pochopitelných příčin, třeba stanovit si těch pravidel o něco víc a otevřeností v komunikaci skutečně nešetřit.

Takže, jak na to? Jak udržet klid a harmonii v něčem tak komplexním jako jsou romantické vztahy několika lidí současně?

• Transparentnost – nemusíte sdílet každý detail. Není nutné řešit to, jakou příchuť zmrzliny jste měli na rande v kornoutu.
• Komunikace – říkejte víc než si myslíte, že musíte říct. Komunikace je pro vztahy jako kyslík. A v polyamorním vztahu jste jako někde pod vrcholem Everestu, kdy jste na přídavném kyslíku naprosto závislí. Zní to sice jednoduše, ale je to skutečná výzva. Zejména pokud jde o témata, která jsou nepříjemná. Tajemstvím úspěchu je najít odvahu mluvit vždy – i když je to obtížné. A nezapomenout poslouchat.
• Hranice – každý vztah funguje jen tehdy, když každý zúčastněný (ať jste dva nebo šest) ví, kde jsou červené čáry. 

Mohou to být hranice:

• Časové: "Pátky trávíme výhradně spolu" 
• Emocionální: "Pokud to začne být intenzivní, chci o tom vědět" 
• Fyzické: "Můžete mít spolu sex, ale vždy použij ochranu" 

Jedním dechem je třeba dodat, že hranice se netesají do kamene. Život má své tempo, jedinou jistotou je změna a s časem se budou měnit i vaše potřeby. Vždy buďte připraveni je přehodnotit.

• Flexibilita - pokud si stanovíte pravidla nebo vymyslíte jasný plán, život vás ochotně prověří. Nový partner, nečekané pocity, změna dynamiky. Buďte ochotni přizpůsobit se. Pokud něco nefunguje, najděte řešení. A pamatujte, cílem polyamorných vztahů není vymyslet dokonalá pravidla, cílem je mít spokojené a funkční romantické vztahy.
• Respekt – každý vztah v rovnici si zaslouží uznání a respekt. A to znamená i neporovnávat. Toto není soutěž o to, kdo je lepší partner. Každý vztah je jedinečný a dokáže naplnit v člověku jiné potřeby.

Výhody a nevýhody polyamorie

Pokud jste snílek, polyamorie vám na první může připadat jako dokonalý koncept – více lásky přece nikdy nemůže být na škodu, nebo snad?

Realita je však, jako vždy, o něco komplikovanější.

Pokud jste někdy koketovali s myšlenkou vyzkoušet si tento životní styl, následující řádky vás mohou motivovat nebo odradit. Pojďme se podívat na její výhody a výzvy – bez růžových brýlí.

Výhody:

• Více lásky, více podpory. Více hlubších spojení znamená víc podpory, více pozornosti a všechny další benefity, které se vztahy přicházejí, jen násobené dvěma, třemi nebo snad i čtyřmi.
• Svoboda. Nemusíte být "vše" pro jednoho člověka, což je pocit na první těžko pochopitelný, ale překvapivě osvobozující. Pokud například milujete cestování a váš partner ne, můžete tuto stránku vaší osobnosti naplnit s někým jiným, aniž by váš primární vztah trpěl na nesoulad zájmů.
• Rozmanitost. Některé vztahy jsou hlubší a dlouhodobé, jiné zase krátké a intenzivní. Tato rozmanitost, nemluvě o rozmanitosti lidských charakterů, je velmi obohacující a člověka naučí, že láska má skutečně mnoho podob.

Nevýhody:

• Čas. Polyamorní lidé rádi argumentují, že láska je neomezený zdroj. A ačkoli to nezpochybňujeme, čas a pozornost nejsou neomezené studnice. Mít několik vztahů je opravdu časově extrémně náročné.
• Žárlivost a nejistota. Přestože je polyamorie založena na důvěře, pocity žárlivosti a nejistoty jsou přirozené. Již jsme zmínili, že je to něco, čemu je třeba čelit – ne každý to však zvládne.
• Společenské předsudky. Polyamoria je v současné společnosti stále tabu. Setkáte se s nepochopením od rodiny, přátel, kolegů. A tento tlak dokáže člověka vyčerpat.
  Emocionální náročnost. Více vztahů = více emocí. A ne vždy pozitivních. Konflikty, nesplněná očekávání, nedorozumění.

Polyamorie a otevřené vztahy: Stojí to za to?

Polyamorie a otevřené vztahy nejsou pro každého a nejsou ani téměř pro každého. Je to velmi specifická a náročná vztahová dynamika, která vyžaduje čas, trpělivost a schopnost zvládat výzvy.

Pokud ji však dokážete uchopit, dokáže být odpovědí na mnohé otázky, přinést vám do života více skutečného lidského spojení, pocit svobody a život plný lásky v jejích nejrozmanitějších podobách.